Abstrakty příspěvků (V. konference COHA, Brno 2017)

Autor Název příspěvku Abstrakt
Adámková Petra Obraz orální historie ve vnímání široké veřejnosti a médií a možnosti jeho ovlivnění Příspěvek představí možné metody popularizace orální historie, které korespondují s jejím vnímáním jak laickou, tak i odbornou veřejností. Pokusí se definovat okruhy otázek na zamyšlení a k diskuzi o přínosech orální historie pro jednotlivé cílové skupiny, o volbě témat a směrů bádání v korelaci se zájmem médií. V neposlední řadě zmíní  “hrozby” nevědeckého pojetí orální historie, story telling apod. a jejich dopad na obraz orální historie v celé  společnosti.
Barešová Marie (Národní filmový archiv, Praha) Archivace a evidence orální historie na příkladu Sbírky zvukových záznamů Národního filmového archivu Cílem příspěvku je ukázat orální historii jako sbírkotvorného původce velkého objemu dat, které je třeba efektivně popsat. Budování sbírky či fondu klade vysoké požadavky na vhodnou archivaci a evidenci. Příklad konkrétní sbírky ilustruje složitý postup analýzy možností zpracování a jejich následného uplatnění. Vybrané ukázky představí praktická i metodologická úskalí tohoto snažení. Primárními cíly vhodného archivování jsou dlouhodobá prezervace dat a kurátorsky i badatelsky vstřícné uživatelské prostředí. Nabídnout databázové rozhraní vyhovující kombinaci těchto nároků je nelehký úkol, který je třeba řešit v návaznosti na existující možnosti sloučené se specifickými potřebami dané sbírky a instituce, do které patří.
Cejpová Irena

(Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozněekonomická fakulta, Katedra psychologie)

Chalupářství – fenomén socialistické každodennosti Prezentovaný příspěvek se bude zabývat fenoménem chalupaření za socialismu ve specifickém prostoru tzv. Sudet. Data, která zde budou prezentována, vychází z provedeného orálně-historického a archivního výzkumu, který byl teritoriálně zasazen do obce Bedřichov v Jizerských horách. Chalupářství, a sním spojený životní styl zdejších obyvatel, mělo na znovuoživení kulturního i hospodářského života sledované lokality značný vliv. Díky alternativnímu typu dosídlení po nuceném vysídlení někdejších německy hovořících obyvatel došlo mimo jiné i k zachování typických jizerskohorských staveb. Chalupářství se dále významnou měrou podílelo na změně lokality ve vyhledávanou oblast československého turismu a rekreace.
Chlebecová Kateřina Tetování jako stigma v Československu v období normalizace 1971-1989 Tetování jako stigma v Československu v období normalizace se zabývá zkoumání tetování a tetovaných v letech 1971- 1989. Pro výzkum byla použita metoda Orální historie. Cílem bylo pomocí komparativní analýzy výpovědí narátorů dosáhnout závěru o příčinách vzniku tetování, motivace jeho nositelů a také významu symbolického tetování.
Chovancová  Petra (Univerzita Komenského v Bratislave, Filozofická fakulta, Katedra kultúrologie) Orálna história v kontexte kulturologického výskumu – Projekt Miesta (v) pamäti Predkladaný príspevok sa sústreďuje na predstavenie využitia metódy orálnej histórie v pripravovanom kulturologickom výskume, zameranom na mapovanie kultúrnych domov na Slovensku najmä v období socializmu. Kultúrne domy nás v danom projekte budú zaujímať nie len ako hmotné objekty (s ich plánovaním, výstavbou a s kultúrnym a ideologickým využitím), ale aj ako priestor symbolický, ako konštrukt, ku ktorému sa viažu spomienky vybraných narátorov.

Projekt je založený na vypracovávaní prípadových štúdií, pri ktorých ako narátori budú oslovovaní organizátori a pracovníci kultúrnych domov ako aj účastníci podujatí v jednotlivých kultúrnych domoch. Konferenčný príspevok bude predstavovať východiská projektu ako aj možnosti a limity orálnej histórie v danom výskume.

Cidlina Tomáš

(Vlastivědní muzeum a galerie v České Lípě)

I can̕ t get no – Českolipská satisfakce Zamýšlený příspěvek představuje nově vyšlou publikaci I can̕ t get no – Českolipská satisfakce. Ta je sondou do nezávislé nejen hudební scény na Českolipsku v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Příspěvek popisuje genezi projektu od časopiseckého seriálu až ke knize, badatelskou práci mezi pamětníky i její úskalí a místní specifika. V další části příspěvek přináší hodnocení projektu pohledem produkčním, tedy co všechno muselo být uděláno, aby mohla být kniha vydána. Příspěvek tak může být manuálem pro ty, kdo chtějí prezentovat výsledky svého bádání širší čtenářské obci svého regionu.
Dušek Libor (Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí) Možnosti prezentace etnologického výzkumu u krkonošských pamětníků Dlouhodobému komplexnímu etnologickému výzkumu s využitím metod OH na území Krkonoš a blízkého Podkrkonoší se autor věnuje od dubna 2010. Orientuje se především na společensko-politické aspekty související s poválečnou demografickou proměnou regionu, způsobenou vysídlením části původního obyvatelstva, industrializací a specifickou kolektivizací oblasti. Pravidelně publikuje rozhovory s pamětníky v měsíčníku Krkonoše-Jizerské hory, poznatky z výzkumu zhodnocuje např. i v temporálních výstavách Krkonošského muzea a přednáškách pro odbornou i širší veřejnost.
Franc Martin (Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha) Mýty o mandarínech vědy? Orální historie ve výzkumu dějin vědeckých osobností Již na počátku sedmdesátých let 20. století probíhaly v rámci tehdejšího Ústředního archivu ČSAV první pokusy s orálními výpověďmi špičkových vědců zaměřené na problematiku vzniku ČSAV, ale i na vzpomínky na výrazné vědecké osobnosti – jejich učitele nebo ředitele pracovišť. I v současnosti nebo nedávné minulosti proběhlo několik orálněhistorických výzkumů týkajících se vědecké komunity. Příspěvek by se měl zaměřit na možnosti orálněhistorického výzkumu v rámci výzkumného projektu zaměřeného na habitus českých špičkových vědců v letech 1918-1968 mimo jiné i na základě rozhovorů s potomky, žáky a spolupracovníky vědeckých osobností.
Fritzová Marie (Západočeská univerzita v Plzni, Pedagogická fakulta, Katedra historie) Historická soutěž střediska SOHI jako vzdělávací a popularizační nástroj orální historie Ve svém příspěvku bych chtěla představit projekt střediska SOHI, který nese název – Historická soutěž SOHI. Představovaný projekt je zaměřen na podporu rozvoje klíčových kompetencí u žáků základních škol. Jedná se o každoroční soutěž pro základní školy (6 – 7 třída) a osmiletá gymnázia (prima – sekunda) v Plzeňském kraji. Zatím proběhly úspěšně dva ročníky 2014/2015 a roční 2015/2016. Letošní ročník (2016/2017) poprvé otevíráme ve dvou kategoriích – I. kategorie: 6. – 7. třída ZŠ, prima-sekunda pro osmiletá gymnázia s tématem: Zajímavá historická událost očima mého dědečka/babičky a II. kategorie: 8. – 9. třída ZŠ, tercie-kvarta pro osmiletá gymnázia s tématem: Jak moderní technologie změnily náš život. Příspěvek chce kriticky zhodnotit průběh a úskalí organizace takovéto soutěže, ale také její možný přínos pro popularizaci orální historie a propagaci této metody jako vhodný nástroj pro vzdělávání našich žáků a studentů.
Havlůjová Gabriela (Magistrát města Kladna) Olga Šípková. Historický vývoj aerobiku Olga Šípková získala prestižní titul mistryně světa ve sportovním aerobiku v kategorii – ženy, rovněž vyprodávala sportovní haly napříč republikou a stala se tváří mnoha výrobků a sportovních značek. Při vytváření archivní sbírky aerobiku v rámci Oddělení tělesné výchovy a sportu bylo vedeno metodou oral history na dvacet rozhovorů s trenéry, reprezentanty a funkcionáři Českého svazu aerobiku. V příspěvku zazní výsledky bádání v oblasti sportu, který má v Čechách více než třicetiletou historii.
Hlaváček Jiří (Akademie věd České republiky, Ústav pro soudobé dějiny, Praha) Virtuální asistent pro zpřístupnění historických audiovizuálních dat. Budoucnost sbírek orální historie? Cílem příspěvku je představit projekt primárně zaměřený na vytváření metod (a souvisejících nástrojů, včetně software) pro archivaci, prezentaci, analýzu a popularizaci orálně-historických sbírek. V první části bude představena koncepce tzv. virtuálního asistenta a jeho možný přínos pro komunitu badatelů, kteří pracují s metodou orální historie. Pozornost bude věnována také jazykové technologii pro automatickou analýzu mluvené řeči a jejím kladům a záporům. Další nástroje. V druhé, teoreticky laděné, části příspěvku budou řešeny etické aspekty související s archivací, digitalizací a vzdáleným (tj. online) přístupem k orálně-historickým pramenům.
Hlôšková Hana (Univerzita Komenského v Bratislave, Filozofická fakulta, Katedra etnológie a muzeológie) Fenomén pamäti a orálna história z pohľadu folkloristiky Orálna história, ako metóda viacerých humanitných disciplín pracuje s autobiografickými  naratívmi, ktoré môžeme chápať aj ako špecifické reprezentácie obrazu minulosti. V tomto kontexte za kľúčový považujem koncept pamäti, ktorý sledujem z pohľadu tvorcu naratívu – indivídua i kolektívu.  Špeciálnu pozornosť venujem kategórii ústnosť a tomu, ako sa ona uplatňuje v textových i mimotextových reprezentáciách.
Horák  Zdeněk (Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě) Sovětská posádka ve Vysokém Mýtě Po srpnové okupaci roku 1968 byla do Vysokého Mýta umístěna sovětská posádka. I přes její početnost jí dosud nebyla věnována pozornost v odborné literatuře, velmi komplikovaný je i přístup k pramenné základně – fond města uložený v SOkA je dlouhodobě nepřístupný, fondy celostátního charakteru se zabývají spíše Milovicemi či Olomoucí. Práce s pamětníky, zjednodušená „maloměstským“ charakterem Vysokého Mýta, je proto jedním z východisek, umožňující úspěšné studium tématu. Vysokomýtské muzeum první kroky podniklo během výstavy v roce 2008, příspěvek se bude zabývat způsobem práce s pamětníky, její postupnou profesionalizací a současným výsledkem, ke kterému toto úzce regionální bádání dospělo.
Jirka Luděk „Protibanderovský“ diskurz: Česká metanarace v konfliktu s ukrajinskou realitou Ukrajinská povstalecká armáda je v českém kolektivním povědomí obecně hodnocena jako násilnická organizace snažící se o etnicky čistou Ukrajinu. Tyto a podobné výklady pojednávají v neprospěch UPA, když hovoří pouze o „ethnic cleansing“ rovině výkladu. Na západní Ukrajině je však UPA vnímána jako organizace, jejímž cílem bylo vymanit se z německého a sovětského vlivu a zřídit vlastní národní stát. V podání samotných Ukrajinců tak byla organizací bojující za autonomii vlastního národa a kvůli tomu docházelo k situacím těžko pochopitelným pro český diskurz, např. kdy za příslibu ukrajinské autonomie došlo k „vítání“ příchozí německé armády v roce 1941. Možnost prosadit jiné roviny výkladu a uznat UPA jako svébytnou partyzánskou organizaci však bylo zamezeno, protože rétorika i akce Sovětského svazu už během obsazování západní Ukrajiny na počátku roku 1944 zavedly jednostranný diskurz o UPA jako o násilnické organizaci.
Kaděrová Radmila Cestování před rokem 1989 na příkladu venkovského regionu v Moravskoslezském kraji Příspěvek nastíní poznatky výzkumu, který se zaměřoval na prostředí podhorské obce v Moravskoslezských Beskydech. Jeho cílem bylo zjistit, jaké formy cestování její obyvatelé v daném období využívali nejčastěji a jak se v průběhu let vyvíjely. Jaké příležitosti se jim nabízely a v čem se mohla jejich situace lišit od městského prostředí. Důležitý byl také osobní postoj obyvatel – co preferovali, jak vnímali cestování obecně, co je k němu podněcovalo a co jim v něm bránilo. Příspěvek podává přehled o situaci ve sledované lokalitě z hlediska dvou generací narátorů.
Kilburn Michael (Endicott College, Beverly, USA) Abnormalization:Antipolitical Politics and Antipoetical Poetics in the Czech Underground

 

Prague’s legendary underground rock band the Plastic People of the Universe is best known for the role it inadvertently played in the formation of Charter 77 (40 years ago) and ultimately – if circuitously- in the downfall of Communism in Czechoslovakia. For the Communist regime, the PPU and independent culture in general represented a political threat. For the dissidents, who sought to leverage civil society towards liberal democratization, the PPU represented political hope. For western academics and politicians, the PPU represented political capital and cultural validation in their ideological struggle with the Soviet Union. For the PPU itself, despite years of jail and police repression, the band represented simply music and community, cultural expression and affirmation completely outside of politics. From the perspective of Oral History, the question is not whether the PPU were after all political in spite of themselves, but why they steadfastly insisted against all evidence that they weren’t. And for that matter, why did the regime, the dissidents, and western observers insist the PPU was political despite the band’s insistence to the contrary. Using historical and contemporary sources and original interviews, this paper offers a critical perspective on these 4 positions and explores issues not only of the historical significance of the Czech Underground, but also wider questions of the meaning of freedom in political society, the possibility of autonomy, the constraints and complicity of resistance, and the virtues of stubbornness.
Kohoutová  Klára

(Slovenská academia vied, Centrum spoločenských a psychologických vied, Bratislava)

Úskalí a přednosti oral history Oral history má své nezastupitelné místo v oblasti humanitních a společenských věd. Díky ní může badatel zachytit, analyzovat a v neposlední řadě také interpretovat prožitky jednice. Stejně tak jako i jiné metody, má oral history svá pozitiva a negativa. Příspěvek si klade za cíl seznámit posluchače s klady, které jim může tato metoda nabídnout. Zároveň však i upozornit na úskalí, se kterými se badatelé mohou v rámci svých terénních výzkumů setkat a nabídnout jim řešení.
Krátká Lenka (Akademie věd České republiky, Ústav pro soudobé dějiny, Praha) Jistota nebo svoboda? Život v jedné pražské firmě od 90. let minulého století do současnosti Na příkladu jedné soukromé společnosti (dceřiná firma velkého zahraničního koncernu, založená na počátku 90. let) budou představeny některé aspekty vývoje firemní kultury. Autorka představí pozitiva a negativa práce v této firmě z pohledu zaměstnanců a zaměstnankyň všech úrovní firemní hierarchie, a to od založení společnosti v 90. letech v podstatě až do současnosti. Problematika bude sledována prostřednictvím analýzy a interpretace 25 orálněhistorických rozhovorů se současnými i bývalými zaměstnanci/zaměstnankyněmi firmy.

V druhé části příspěvku budou diskutovány specifické teoreticko-metodologické problémy, jež s tématem souvisejí, především anonymizace narátorů/narátorek s cílem získat informace o jejich minulých či současných zaměstnavatelích, a dále problematika přizpůsobení metody orální historie pro konkrétní téma a věkovou skupinu.

Kubátová Veronika Transformace regionálního zpravodajství ČT v letech 1992-2002 Příspěvek bude rozebírat diplomovou práci zabývající se proměnou regionálního zpravodajství ČT v průběhu dvaceti let. Jak moc je zde důležitý orálně-historický výzkum, díky kterému dokážeme mapovat informace, které jinak zatím nejsou nikde evidované. Jak z výzkumu v práci také zjišťujeme, že jednotlivé regiony vnímají stejné události zcela odlišně, a také, že na jednotlivé kraje je z pozice pražské centrály pohlíženo zcela jinak.
Kučerová Lucie Odersko po 2. světové válce v životních příbězích jeho obyvatel Příspěvek se bude zabývat historií Oderska zejména po 2. světové válce, kdy tento region prošel významnou proměnou. Cílem je mikrohistorická sonda do poválečných dějin regionu se zřetelem k přerodu této původně německé oblasti v oblast dosídlenou Čechy. Vlastní výzkum vychází z pramenné základny, která je tvořena literaturou regionální, archivními prameny a různými typy narativních pramenů, včetně orálně-historických rozhovorů. Pozornost je věnována situaci na Odersku v roce 1938, v letech 2. světové války, osvobození a následnému odsunu německého obyvatelstva a procesu s ním komplementárně spojeným, dosídlováním. Poválečné Odersko tak můžeme vnímat jako domov na jedné straně ztracený, na druhé straně získaný. Příspěvek by měl poskytnout náhled na poválečnou proměnu regionu Odersko v období po 2. světové válce, a to zejména prostřednictvím vzpomínek zúčastněných osob.
Kulhavá Zdeňka (Národní muzeum, Oddělení vzdělávání a kulturních aktivit, Praha) Besedy s pamětníky jako aktivizační prvek vzdělávání Příspěvek Besedy s pamětníky jako aktivizační prvek vzdělávání bude shrnutím mé pětileté práce zabývající se problematikou výuky moderních dějin v České republice. Cílem příspěvku je poukázat na význam orální historie pro zvýšení zájmu o historii napříč generacemi a vyzdvihnout význam spolupráce paměťových institucí se základními a středními školami v této oblasti.
Lorenzová Eliška Obraz „nových“ obyvatel a jejich každodenní život v poválečném Děčíně. Možnosti a meze osobních výpovědí pamětníků Proces znovuosídlení pohraničí po druhé světové válce je bezesporu příkladem jedné z největší historicko-sociální změny minulého století, která ovlivňuje společnost do současnosti. Když pomineme první část takto rozsáhlé změny osídlení, jímž byl odsun/vyhnání původního obyvatelstva, a zaměříme se na příchod nového, zjistíme, že kromě historicky podložených dat a archivních pramenů, zůstává hlavní část děje za oponou. Tím podstatným, co si následující generace předávají je kultura, tradice, zvyky, způsob života, pro nějž se vžila mnohá označení, jmenujme např. dějiny každodennosti. Tyto kulturní dějiny pracují s fenoménem individuální a kolektivní paměti jejich aktérů, bez kterého by bylo jinak nemožné proměnlivý a nepsaný jev zachytit. Ústředním motivem mého příspěvku je snaha seznámit vás s procesem znovuosídlení severočeského města Děčín v letech po skončení druhé světové války, se zaměřením na každodennost jejich obyvatel.
Louč Michal (Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta, Ústav historických věd) Orální historie a Jazzová sekce Zamýšlený příspěvek je výstupem internetového popularizačního projektu Ústavu pro studium totalitních režimů, v rámci kterého při příležitosti 30. výročí zatčení funkcionářů Jazzové sekce vznikla tematická webová stránka, jejímž obsahem jsou i zaznamenané rozhovory s pamětníky. Cílem mého příspěvku je shrnutí mých dosavadních poznatků na toto téma, představení výše zmíněného projektu společně se zmíněnou webovou stránku, ale i drobné metodologické zamyšlení nad tímto výzkumem.
Mikula Štěpán (Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Katedra ekonomie, Brno) Účetní podvody v Československu v datech a vzpomínkách manažerů Ekonomika Československa v 70. a 80. letech byla řízena prostřednictvím centrálního plánování. Systém určoval každému podniku cíle, kterých měl dosáhnout, a trestal ty, kteří to nedokázali. Tento příspěvek zkoumá možné používání účetních podvodů ke zkreslování hospodářských výsledků v zájmu splnění plánu pomocí statistické analýzy účetních výkazů obsahujících plánované cíle i reportované reálné výsledky 19 podniků z jižní Moravy z období 1970-1989 a rozhovorů s tehdejšími vedoucími pracovníky.
Morávková Naděžda (Západočeská univerzita v Plzni, Pedagogická fakulta, Katedra historie) Od fikce černobílé temnoty k realitě šedi Možnosti využití práce s pamětníkem a ego-historie v didaktice dějepisu jsou značné a stále ještě plné nevyužitých příležitostí. Příspěvek pojednává o metodologii kombinace klasických edukačních médií a orálně historických dokumentů ve vyučování školního dějepisu a o přínosu orální historie pro výuku obecně. Přínos spočívá především v „zalidňování“ školní historie, v obraně dějepisu proti černobílému vnímání minulosti, či ve zprostředkování autentického historického obrazu při práci s dějinami každodennosti v didaktice dějepisu.  Bude se však zabývat i úskalími, která tato metoda může ve školské edukaci přinášet. Představí také několik příkladů dobré praxe z vlastních zkušeností pracoviště referentky.
Musilová Kyrianova Veronika (Národní muzeum, Divadelní oddělení, Praha) Dokumentace divadelní práce pro muzejní sbírky Příspěvek se bude věnovat projektu realizovanému v současnosti Divadelním oddělením Národního muzea. Projekt je zaměřený na dokumentaci vzniku divadelní inscenace během komplexního procesu zkoušení. Cílem projektu je navázání kontaktu s divadelními tvůrci a jejich živé zachycení ve všech fázích práce na přípravě inscenace a také emancipace těchto pramenů k poznání divadla od pramenů vztahujících se pouze k výsledku tvorby. Orální historie je jednou z praktik uplatňovaných např. při rozhovorech s inscenátory a jedním z prostředků zachycení toho, co znamená práce v kontextu divadla a umění. Dokumentace probíhá na vzájemně kontrastních typech současného českého divadla (pražské Národní divadlo, nezávislé soubory Handa Gote aj.). Dokumentační metody vycházejí z přístupu berlínského Archivu Akademie der Künste.
Najbert  Jaroslav (Ústav pro studium totalitních režimů, Praha) Marginalizované vzpomínky jako školní historický pramen Když si pokládáme otázku „jaké tváře má orální historie?“, nesmíme opomenout specifickou sféru historické kultury – školní dějepis. V současnosti to nejsou pouze historikové, kdo zaznamenává pamětnická svědectví. Doplňují je učitelé, žáci a vzdělávací organizace. Aktivismus a nadšení, pochopitelné v kontextu celospolečenské snahy o ocenění životních příběhů před rokem 1989 marginalizovaných sociálních skupin, mají z didaktického hlediska problematické souvislosti. Příspěvek nabídne modelové příklady, při kterých žáci s obtížemi reagují na situace, kdy jsou vystaveni pluralitě vzpomínek a narativů života v Československu v letech 1948-1989. Příspěvek dále nabídne interpretační hypotézy, jak a proč dochází ve školní praxi k marginalizaci vybraných skupinových vzpomínek. Příspěvek současně nastiňuje, jak lze v současném didaktickém výzkumu zohlednit koncepty spojované v anglosaské didaktické tradici s historickou gramotností.
Poláková Jana (Moravské zemské muzeum, Etnografický ústav, Brno) A co dostanou u sousedů? Využití rozhovorů při tvorbě výstavy Na základě výzkumu na téma Vánoce u národnostních, etnických a náboženských menšin vytvořila na konci roku autorka část výstavy s vánoční tematikou s názvem „A co dostanou u sousedů?“. K prezentaci různého pojetí zdánlivě jednotného svátku a jeho oslav využila úryvky z rozhovorů s respondenty, podle nichž se odvíjela také celková instalace výstavy.
Profantová Zuzana (Slovenská akadémia vied, Ústav etnológie, Bratislava) Od minulosti k pamäti – cez naratívu Ja k identitě Pri skúmaní živých dejín nastupuje aj etnológ každodennosti, ktorý dopĺňa a upresňuje prežívanie historických udalostí, činov,  cez prizmu každodenného života obyčajného človeka, nie elít,  ale tzv. šedej zóny a aj šedej každodennosti, ktorá bola práve historicky významnými udalosťami zasiahnutá. Kľúčovým fenoménom je pamäť- historická, sociálna, generačná a individuálna, o ktorej nedostatkoch vieme, a preto treba naratívy, ktoré získame výskumom oral history overovať a doplňať inými materiálmi-trianguláciou. Pamäť je zradná, ale spomienky obohacujú naše poznanie o každodennosti ako aj priebehu a prežívania historických udalostí. Autobiografické rozprávania majú systémový a otvorený charakter a množstvo variantov , a každým vyrozprávaním si respondent potvrzuje svoju auto-identitu…
Rajlová Lucie (Národní archiv, Praha) Úskalí orální historie při výzkumu baletní scény Příspěvek pojednává o zkušenostech se skupinou umělců, kteří byli zapojeni do výzkumu týkající se pražské baletní scény po roce 1945. V průběhu výzkumu se objevily mimo jiných i komplikace s  otázkou autorizací rozhovorů. Část umělců si jako podmínky také kladla možnost se podílet na závěrečné podobě transkripce a redakce rozhovoru. Objevilo se několik zásadních otázek, které bylo nutné vyřešit. Např.: Do jaké míry je toto otázka „sdílené paměti“ se kterou se setkáváme v orálně-historických metodologických příručkách? Je možné dát narátorovi nebo narátorce prostor, aby mohla nějak ovlivnit výsledný text? V případě, že s danou skupinou narátorů a narátorek potřebujeme spolupracovat i do budoucna, jak je nejvýhodnější toto vyřešit? Je přijatelné jednat tak, že v pozici tazatelky jsem si vědoma, že výsledný text nebude narátorce vyhovovat svým zněním a dojde tím ke znemožnění další spolupráce.
Rámišová Šárka (Národní muzeum, Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu, Praha) Hana Synovcová, první československá volejbalistka hrající v zahraničí Při převzetí nových akvizic do Sbírky oddělení dějin tělesné výchovy a sportu v Národním muzeu, byl uskutečněn rozhovor s dárkyní, sportovkyní a volejbalistkou Hanou Synovcovou. Ta jako první československá volejbalistka byla vyslána na sezónní angažmá 1969-1970 na Sicílii, jako hráčka a trenérka klubu Mediteranea Catania.

 

Schindler-Wisten Petra (Akademie věd České republiky, Ústav pro soudobé dějiny, Centrum orální historie, Praha) Orální historie v časosběrné perspektivě. Sto studentských revolucí po 20 letech V příspěvku představím nový projekt COH. Věnovat se budu především metodologickým otázkám vážícím se k časosběrnému projektu, jenž je založen na opakovaných orálně-historických rozhovorech se stejnou skupinou narátorů po 20 letech. Opakované rozhovory nám mohou pomoci zachytit časovou a prostorovou dynamiku, které formují individuální narativy. Zároveň před námi stojí nová výzva, a sice jak analyzovat a interpretovat data získaná na základě longitudinálního výzkumu.
Šimáně Michal,

Zounek Jiří, Knotová Dana (Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd, Brno)

Učitelé základních škol v období pražského jara a počátku normalizace Autoři se v prezentaci zaměří na každodennost základních škol a jejich učitelů v Československu v období tzv. pražského jara a následného utužování komunistického režimu po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Prezentace vychází z výzkumu realizovaného na základě metody orální historie (realizace rozhovorů s učiteli/pamětníky) a studia archivních pramenů. Výsledky ukazují, že podobně jako v celé československé společnosti tak i v prostředí základních škol se během pražského jara projevilo uvolnění společensko-politického klimatu a oslabení vlivu komunistické moci, a to jak v chodu školy, tak přímo ve výuce. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy došlo i ve školách k opětovnému výraznému utužení režimu. To se projevovalo zejména v důsledném prověřování činnosti učitelů v období pražského jara, jejich perzekvováním a zesílením důrazu na ideologickou stránku přípravy učitelů i výchovy žáků ve výuce.
Škodová Michaela

(Novohradské muzeum a galéria, Lučenec)

 

Využitie orálnej historie v múzejnej praxi na príklade Novohradského múzea a galérie v Lučenci Pre etnológiu je orálna história v jej širokom chápaní jedným z najpodstatnejších prameňov. Život každého človeka sa odohráva na pozadí určitých historických udalostí, ktoré sa stávajú súčasťou jeho životného príbehu. Dejiny subjektívnych skúseností nám poskytujú možnosť rekonštrukcie udalostí, ku ktorým neexistuje dostatok prameňov iného charakteru. Okrem etnológie však orálnu históriu pri svojej práci v regionálnom múzeu využívajú aj iné odbory, ako napr. história či dejiny výtvarného umenia. Príspevok pojednáva o zbere a možnosti využitia takto získaných informácií, ktoré môžu obohatiť katalogizačný proces, spestriť otvorené vyučovacie hodiny pre študentov, zachytiť a popísať nielen významné udalosti zasahujúce náš región, ale aj pohľad na ne „zdola“.
Smékalová Tereza (Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozněekonomická fakulta, Katedra humanitních věd) Vliv jinokulturních skupin ve společnosti na rozvoj regionu Otázky týkající se kulturních, etnických či náboženských minorit a formy jejich akulturace ve společnosti jsou v dnešní době stále diskutovanější. Některá česká města jsou ze své povahy multikulturní; střetávají se zde odlišné kulturní skupiny, společnost je s nimi v každodenním kontaktu a zaujímá k nim určité názory a postoje. Avšak vnímá společnost tyto menšiny rovnocenně, nebo jsou některé preferovány? Dosud málo zkoumaným aspektem jsou mechanismy, na základě kterých fungují vztahy mezi etnicky odlišnými sociálními skupinami a jak tyto vztahy determinují jejich vzájemné soužití.
Šmok Martin (USC Shoah Foundation Institute / OpenEye, z. s.) Globální e-learningová platforma IWitness IWitness, webová stránka využívající část digitálního Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation, poskytuje přístup k více než 1500 celoživotním filmovým vzpomínkám očitých svědků dvacátého století, včetně přeživších Holokaustu a dalších genocid. IWitness, dostupný zdarma a přes běžné internetové připojení, umožňuje pedagogům a jejich studentům prozkoumávat obsah těchto svědectví různými způsoby a nabízí tak širokou škálu využití ve třídě i mimo ni, v češtině, angličtině a dalších jazycích. IWitness je jediným vzdělávacím produktem, který nabízí integrovanou online střižnu, umožňující uživatelům práci s filmovými svědectvími pamětníků a dalšími zdroji informací v plně multimediálním digitálním prostředí. Zároveň jsou registrovaným uživatelům k dispozici veškeré nástroje e-learningu, včetně řízení tříd a tvorby vlastních vzdělávacích aktivit.
Stavělová Daniela (Akademie věd České republiky, Etnologický ústav, Praha): Folklor v ideologii, ideologie ve folkloru Příspěvek přiblíží jedno z témat spadající do širšího okruhu otázek vztahujících se k problematice studia folklorismu nebo tzv. folklórního hnutí druhé poloviny 20. století v bývalém Československu. Folklor se zde stal do značné míry nástrojem totalitní kulturní politiky, je však otázka, jak tento prostředek manipulace s představami o kolektivismu vnímali členové folklorních souborů a jaké se v této historické kulise odehrávaly soukromé příběhy. Půjde o rozlišení toho, jakou roli přisoudila vládnoucí ideologie folkloru a jakou měrou její očekávání ovlivnilo to, co běžný člen folklorního souboru provozoval ve svém volném čase.
Stehlík Pavel (Vojenský historický ústav, Praha): Cesta do hlubin vojákovy duše – Etablování metody orální historie na Vojenském historickém ústavu Praha Ve svém příspěvku se budu věnovat etablování metody orální historie na půdě Vojenského historického ústavu. Od ledna 2017 začnu realizovat velký orálně-historický výzkum českých válečných veteránů účastnících se novodobých válečných operací od roku 1989 do současnosti a to na základě úkolu ředitele VHÚ uloženém mu ministrem obrany ČR. Nejprve pohovořím o genezi zámyslu VHÚ využít metodu OH na poli české vojenské historiografie a vojenského muzejnictví ve vztahu k českým novodobým válečným veteránům. Poté představím plán samotného výzkumu, stanovené úkoly a vytyčené cíle, kterých chce VHÚ na tomto poli dosáhnout. Mé vystoupení má rovněž uvést VHÚ do pomyslného společenství institucí a jednotlivců, kteří metodu OH ve výzkumu využívají. Rovněž bych rád na konferenci veřejně tlumočil pozdravení ředitele VHÚ České asociaci orální historie a přihlášení se k jejímu etickému a profesnímu kodexu.
Švaříčková Slabáková Radmila (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie)

 

Vzpomínání a emoce: od studií paměti k orální historii Jsou paměti minulých emocí ukládány trvale? Nebo podléhají pokroucením a zapomínání jako každé jiné autobiografické události? Či jsou reprezentací založenou na paměťových stopách okolností, při nichž se emoce vyskytly? Otázka, zdali si pamatujeme přímo naše emoce, je zkoumána už od přelomu 19. a 20. století: cílem příspěvku je tudíž problematizovat vztah paměti a emocí, a to na základě současných poznatků psychologie a neurovědy. Příspěvek se dále zaměří na to, jakou roli může v kontextu problematiky vzpomínání, týkajícího se všech autobiografických žánrů (ego-dokumentů), sehrát orální historie. Je orální historie vybavena prostředky, které jiným autobiografickým žánrům chybí? Pokud ano, jakým způsobem může orální historie ke studiu problematiky vzpomínání a emocí přispět?
Tomášková Ludmila (Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno) Využití orální historie v projektu SUPERNOVA Ve svém příspěvku představím projekt Supernova realizovaný českými a německými studenty v srpnu 2016. Projekt byl zaměřen na otázku objektivity a subjektivity vzpomínek. Zaměřím se však především na využití OH v tomto projektu, výhody a nevýhody vizualizace vzpomínek, možnosti využití OH v popularizačních projektech zaměřených na informovanost a vzdělávání veřejnosti. Také se částečně dotknu využití moderních komunikačních technologií v rámci takovýchto projektů.
Vaněk Miroslav  (Akademie věd České republiky, Ústav pro soudobé dějiny / Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Pracoviště Orální historie – soudobé dějiny, Praha): Teorie a praxe OH: malé ohlédnutí za padesáti lety organizované orální historie ve světě a dvaceti lety její existence v ČR Příspěvek by mělo být jakousi komparací, jak si orální historie stojí v ČR a ve světě, kde se různé přístupy potkávají a kde jdou různými cestami. Příspěvek by měl zhodnotit i přínos asociování jednotlivců i výzkumných, odborných či laických společností nebo institucí na platformě České asociace orální historie, která slaví 10 let své existence. Malé zamyšlení by se mělo dotknout i budoucnosti orální historie v českém i středoevropském prostoru.
Vidomus Petr (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra sociologie, Praha): Mezi expertízou a aktivismem – zkušenosti z výzkumu českých klimaskeptiků Studenti humanitních oborů si pro své diplomové práce často volí  kvalitativní výzkum populací, k nimž mají ideově blízko (feminismus, environmentalismus, cykloaktivismus atd.). Mám však za to, že výzkumem skupin hodnotově/kulturně radikálně odlišných (konzervativní, nacionální hnutí apod.) se o sobě i o předmětu svého zájmu dozvíme mnohem více. Nemalou lekcí je v takovém případě otázka navazování důvěry a přístupu do terénu i odbourávání vlastních stereotypů. Tato dilemata ilustruji na příkladu tzv. expertních interview vedených s aktivními českými klimaskeptiky v letech 2011-2014.
Vrzgulová Monika (Slovenská akadémia  vied, Ústav etnológie, Bratislava) Výskum medzigeneračnej komunikácie v rodine: etické a metodologické otázky Používanie oral history při výskume medzigeneračnej komunikácie v rodine otvára viacero etických a metodologických otázok. M. Vrzgulová bude na príklade svjoho aktuálneho výskumu uvažovať o úlohe výskumníka /výskumníčky v centre rodinnej komunikácie a spôsoboch reflektovania jeho/jej spolupodieľaní sa na výslednej podobe rozhovoru.
Wohlmuth Markupová Jana

(Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Pracoviště Orální historie Soudobé dějiny, Praha)

Biografie, orální historie a etika. Zamyšlení nad vztahem badatel-narátor v biografickém výzkumu Ve svém příspěvku bych se ráda zaměřila na etiku biografického, orálně-historického výzkumu, respektive na vztah badatele/tazatele a narátora. Odlišuje se nějak od častějších, spíše tematicky zaměřených výzkumů? Pokud ano, jak a jaké z toho plynou důsledky? Na základě konceptu Shared Authority Michaela Frische se zamyslím nad problematikou autorizace rozhovorů, vlivu narátora na naše výzkumné závěry a konečnou podobu práce, která sama obvykle ponese nejen naše, ale i narátorovo jméno.
Zálom Pavel Využití orální historie ve výzkumu nucené migrace vyvolané rozvojovými projekty realizovanými v Československu v letech 1948 až 1989 Příspěvek přiblíží návrh využití metodologie orální historie ve studiu nucené migrace v letech 1948 až 1989 související s realizací různých typů rozvojových projektů. Jeho cílem bude charakterizovat výzkumný model a nastínit jeho badatelskou inovativnost a očekávané přínosy. Zároveň budou rámcově vymezeny klíčové pojmy a potenciální výzkumné tematické okruhy a zmíněny dosavadní související vědecké počiny. Představen bude také můj projekt, který popsaný model aplikuje.
Zounek Jiří, Šimáně Michal, Knotová Dana (Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd, Brno): O vstupu na tenký led. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin školství Autoři budou prezentovat hlavní výsledky výzkumného projektu s názvem „Každodenní život základní školy v období normalizace pohledem učitelů. Využití orální historie při studiu soudobých dějin školství“. Cílem projektu bylo prozkoumat a poznat základní školy a život učitelů v období normalizace v tehdejším Jihomoravském kraji. V příspěvku budou popsány výsledky projektu, a to jak v oblasti metodologie, tak i hlavních vědeckých poznatků.